Baraka

Baraka – Paní blesků, Matka hromu

Baraka patří mezi nejuctívanější Aspekty Epigany a její jméno je vyslovováno s úctou všude tam, kde se nad krajinou stahují mraky. Je bohyní bouří, blesků, odvahy, ochrany a proměny. Na rozdíl od mnoha jiných božstev není spojována s klidem ani rozjímáním. Její přítomnost přichází s hukotem větru, s ozvěnou vzdáleného hromu a s náhlým zábleskem světla, který na okamžik promění noc v den.

Pro své následovníky představuje sílu změny.

Ne změny pomalé a nenápadné, ale změny prudké a neodvratné.

Stejně jako blesk rozštípne strom během jediného okamžiku, dokáže i Baraka změnit osud člověka jediným rozhodnutím.

Podle nejstarších mýtů vznikla Baraka v době, kdy byl svět ještě mladý a Aspekti teprve získávali své místo v řádu existence. Vypráví se, že během jedné z prvních bouří na Aetherniu pozorovali Aiu a Ceneré střet světla s nebem. Ceneré vložila do mraků svůj zářivý oheň a Aiu jim dal směr a řád. Když se obě síly setkaly, nebe poprvé promluvilo.

Tím hlasem byl hrom.

A z tohoto hlasu se zrodila Baraka.

Právě proto její kněží dodnes učí, že hrom byl prvním slovem světa. Nebyl to jazyk lidí ani bohů. Byl to hlas samotné existence oznamující, že život není určen ke strachu, ale k činu.

Zatímco Ceneré představuje světlo, které zahřívá, Baraka představuje světlo, které probouzí. Její blesky nejsou nástrojem zkázy. Jsou prostředkem očisty. Ničí to, co je zkažené, aby mohlo vzniknout něco nového.

Tato myšlenka prostupuje celou její filozofií.

Baraka učí, že stagnace je nebezpečnější než bouře.

Řeka, která přestane téct, se změní v bažinu.

Člověk, který přestane růst, začne uvadat.

Národ, který se bojí změny, se stane vlastní minulostí.

Bouře proto není trestem.

Je připomínkou, že svět je živý.

V umění bývá Baraka zobrazována jako vysoká žena zahalená do pláště z živých výbojů. Její vlasy se podobají proudům světla protínajícím temné mraky a její oči připomínají trhliny v samotném vzduchu. Každý pohyb jejího těla doprovází jiskry a vzdálené dunění. V pravé ruce drží Suth'Kel, legendární Hromové kopí.

Podle dávných legend byl právě Suth'Kel jednou z prvních božských zbraní vytvořených po vzniku Aspektů. Během Války Titánů prý jeho hrot zasáhl pevnost Nathakových služebníků a roztrhl nebe od obzoru k obzoru. Jizva po tomto úderu měla být po staletí viditelná jako podivný světelný pás na noční obloze.

Baraka je tradičně řazena mezi spojence Aiu a Ceneré. Sdílí s nimi víru v odvahu, aktivní život a obranu světa proti silám chaosu. To však neznamená, že je bohyní slepé poslušnosti. Naopak. Její následovníci bývají často svobodomyslní, tvrdohlaví a nezávislí. Baraka si cení odvahy více než poslušnosti a činu více než slov.

Právě proto je její kult mimořádně rozšířen mezi válečníky, mořeplavci, průzkumníky a lidmi žijícími v drsných podmínkách. Na pobřežích bývá vzývána před vyplutím na moře. V horách se k ní modlí lovci a pastevci. V armádách je patronkou těch, kdo stojí v první linii.

Zajímavé je, že Baraka není bohyní války.

Válka je podle jejích kněží pouze jedním z mnoha druhů bouře.

Skutečnou podstatou její moci je odvaha čelit neznámému.

Mnoho jejích chrámů proto nevypadá jako běžné svatyně. Nejposvátnější místa Baraky se nacházejí na vrcholcích hor, na útesech bičovaných větrem nebo v krajinách, kde blesky pravidelně dopadají do země. Taková místa jsou považována za body, kde se bohyně dotkla světa.

Nejslavnější z nich jsou Hora Vzdechu a Velká Rozsedlina. Podle legend zde Baraka sestoupila během jedné z prvních bouří po Rozlomení Aethernia a svými blesky označila místa, kde se svět navzdory katastrofě odmítl vzdát.

Její následovníci zde dodnes vykonávají zvláštní obřady. Některé zahrnují noční bdění během bouře, jiné zpěv ve větru nebo rituální tance s kovovými hroty přitahujícími elektrické výboje. Nejodvážnější podstupují Očistný blesk – zasvěcení, při němž je energie bouře vedena skrze posvátný kámen a kandidát musí obstát bez strachu.

Baraka je zároveň bohyní proroctví. Ne však takového, jaké známe u Azodela. Zatímco Azodel hledí do vzdálených možností budoucnosti, Baraka vidí okamžiky zlomu. Chvíle, kdy se svět mění. Kdy padá království. Kdy začíná válka. Kdy se rodí hrdina.

Proto bývají její proroci často považováni za podivíny nebo šílence. Jejich vize přicházejí během bouří, doprovázené hromobitím a oslepujícími záblesky. Mnozí z nich celý život čekají na jedinou bouři, která jim ukáže jejich osud.

Po Rozptýlení a vzniku Vzdálených říší byla Baraka oddělena od světa stejně jako ostatní Aspekti. Její hlas však nikdy zcela neutichl. Dodnes jej lze slyšet v každém hromu, v každém větru ženoucím se přes horské štíty a v každém úderu blesku dopadajícím na zem.

Právě proto její následovníci tvrdí, že bouře nejsou projevem jejího hněvu.

Jsou jejím hlasem.

A pokaždé, když nebe zahřmí, připomíná světu tutéž pravdu.

Život není určen k ukrývání.

Život je určen k tomu, aby byl prožit naplno.

Proto se mezi jejími věřícími po celém světě traduje staré rčení:

„Kdo se bojí bouře, nikdy neuslyší píseň nebe.“