Píseň o Prvním snu, Světle a Stínu

Na počátku nebylo nic

Na počátku nebylo nic.

Nebyla země ani nebe. Nebyl čas ani prostor. Nebyl život ani smrt. Nebylo světlo, protože nebyla tma. Nebyla tma, protože nebylo nic, co by mohlo být temné.

Existovala pouze nekonečná prázdnota známá jako Mollach Khuul – Věčná nicota.

Nebyla to říše. Nebylo to místo. Byla to nepřítomnost všeho. A přesto se v této prázdnotě stalo něco nemožného.

Nicota se stala vědomou. A toto první vědomí dostalo jméno Aiusmor Veshay, zkráceně Aiu.

Byl první myšlenkou v neexistenci. Prvním snem v prázdnotě. Prvním hlasem v tichu. A protože byl první, byl také sám.

Po věky, které tehdy ještě nebyly věky, bloudil Aiu nekonečnou prázdnotou. Neměl oči, a přesto viděl. Neměl srdce, a přesto cítil. Neměl jazyk, a přesto přemýšlel.

A ve své samotě začal snít.

Ve svých snech spatřil věci, které nikdy neexistovaly. Barvy. Tvary. Řeky. Hory. Moře. Hvězdy. Smích. Lásku. Bolest. Život.

A protože byl Titánem tvoření, jeho sny se stávaly skutečností. Z prvního snu vzniklo světlo. Z druhého prostor. Z třetího čas. A z nekonečné řady dalších snů vznikl první svět. Velké Aethernium. Prvorozená planeta. První domov existence.

Zrození Věčné Dcery

Když Aiu pohlédl na své dílo, poprvé pocítil radost. A právě z této radosti se zrodila druhá bytost. Byla jasná jako tisíc sluncí. Teplá jako první jarní den. Krásná jako samotná naděje. Jmenovala se Ceneré. Věčná Dcera. První Světlo. Matka života.

Aiu ji miloval jako své vlastní srdce a Ceneré milovala svět, který její otec vytvořil. Společně procházeli Aetherniem.

Kde kráčela Ceneré, vyrůstaly lesy. Kde se usmála, rozkvetly louky. Kde zpívala, rodily se řeky. A svět vzkvétal.

Zrození Stínu

Ale žádné světlo nevzniká bez stínu.

Když se Ceneré poprvé rozzářila, vrhla za sebe stín. A tento stín dopadl na samotného Aiu. V hlubinách jeho mysli se probudilo něco, čeho si dosud nebyl vědom. Pochybnost. Samota. Strach. Otázka. A z těchto pocitů se zrodil třetí Titán. Nathak.

Nebyl stvořen zlou vůlí. Nebyl démonem. Nebyl nepřítelem. Byl stínem samotného vědomí. První bytostí, která položila otázku. První bytostí, která pochybovala. První bytostí, která se odvážila nesouhlasit se Stvořitelem. A právě proto se stal nebezpečným.

Věk Aspektů

Přesto po dlouhou dobu vládl mezi Titány mír. Aiu a Ceneré společně tvořili. Ze spojení jejich myšlenek, snů a světla vznikaly nové božské bytosti. Byli to Aspekty. Každý z nich představoval jednu část existence. Jeden princip reality. Jednu pravdu světa. Zrodili se Aspekti moří, větrů, hor, lovu, bouří, úrody, řemesel, hudby, války, moudrosti i osudu.

A každý z nich dostal svůj úkol. Starat se o část světa. Pečovat o Aethernium. Provázet budoucí život.

Aiu pohlížel na své děti s hrdostí. Ceneré s láskou. A Nathak s rostoucím neklidem.

Dar Stínu

Aiu si přál, aby i Nathak mohl tvořit. Proto mu daroval stejnou moc, jakou dostali ostatní. Poprvé v dějinách dostal Stín možnost stát se otcem. Nathak přijal. A zrodili se další Aspekti. Nebyli však stvořeni ze světla.

Byli stvořeni z pravd, které ostatní bohové nechtěli vidět. Z tajemství. Ze změny. Z konců. Z obětí. Z nevyhnutelnosti.

Mnozí z nich se stali důležitou součástí světa. Neboť i stín má v kosmu své místo.

Theogorath a dar smrti

Největším Nathakovým dílem byl Aspekt jménem Theogorath. Pán smrti. Strážce poslední cesty.

Když vznikly první smrtelné národy, byly nesmrtelné. Nestárly. Neumíraly. A postupně začaly ztrácet schopnost vážit si vlastního bytí.

Čas přestal mít význam. Láska neměla naléhavost. Odvaha neměla cenu. Oběť neexistovala.

Tehdy Nathak vytvořil Theogoratha. A společně lidstvu darovali smrtelnost.

Ostatní Aspekti byli zděšeni.

Jen ten, kdo může ztratit život, dokáže skutečně ocenit jeho cenu.

A tak přišla smrt. Ne jako trest. Ale jako dar. Od té chvíle měl každý okamžik hodnotu.

Zarahel a dar magie

Dalším Nathakovým dítětem byl Zarahel. Aspekt magie. Pán Moci. Hledač tajemství.

Zarahel miloval smrtelníky. Obdivoval jejich schopnost růst. Jejich představivost. Jejich touhu překonávat vlastní hranice. Proto jim daroval Moc. Magii. Schopnost měnit svět vůlí.

Lidé jásali. Aspekti slavili. Jen Aiu a Ceneré mlčeli.

Protože pochopili to, co ostatní neviděli. Každé použití magie lehce zatěžovalo Řád světa. Každé kouzlo zanechávalo stopu. Každé ohnutí reality oslabovalo pouta existence. A Zarahel to věděl.

Zda jednal z pýchy, zvědavosti nebo podle tajného plánu svého otce Nathaka, se učenci přou dodnes.

Válka Titánů

Časem začal Nathak stále více pochybovat o samotném smyslu existence. Viděl bolest. Války. Smrt. Utrpení.

A položil otázku:

Stojí tento svět za tolik bolesti a utrpení?

Aiu odpověděl ano. Nathak odpověděl ne. A mezi bratry vypukla válka. Největší konflikt, jaký kdy svět poznal.

Titáni bojovali napříč nebem. Aspekti si vybírali strany. Moře se vařila. Hory pukaly. Kontinenty se lámaly. Samotná realita se začala rozpadat. Nakonec dopadl poslední úder. Aethernium se rozlomilo. Planeta byla rozdělena vedví.

Zrození Pilíře světů

Když se svět hroutil, zůstalo stát jediné. Jádro planety. Srdce Aethernia. Obrovský sloup kamene a božské moci.

Tak vznikl Pilíř světů. Poslední opora rozervaného světa. Most mezi severní a jižní polokoulí. Osa reality.

Řetězy duší

Ceneré pochopila, že válka nesmí pokračovat. Aiu nesměl zvítězit. Nathak nesměl zvítězit. Jinak by vše skončilo.

Proto učinila největší oběť v dějinách existence. Ze světla. Ze života. Ze vzpomínek. Ze snů. Ze samotné podstaty duše. Utkala Řetězy duší.

Každá živá bytost dostala svůj vlastní řetěz. Každý řetěz vedl k Pilíři světů. A každý řetěz se stal součástí vězení. Pomocí těchto pout připoutala Aiu i Nathaka k Pilíři. Od té chvíle nebyli Titáni svobodní. Jejich osud se stal osudem všech živých bytostí.

Sudba Epigany

Když bylo dílo dokončeno, Ceneré pronesla poslední rozsudek. A její slova se stala zákonem reality.

Dokud budou duše smrtelníků spojeny s Pilířem světů, bude Epigana přetrvávat. Dokud budou Řetězy držet, svět nezanikne. Nechť o osudu bohů rozhodují smrtelníci. Nechť o osudu světa rozhodují jejich životy. Tak pravím já, Ceneré, Dcera Prvního snu.

A tak začal věk Epigany. Věk lidí. Věk Aspektů. Věk rozhodnutí.

Dodnes stojí Pilíř světů mezi dvěma polovinami rozervané planety. Dodnes jsou Aiu a Nathak spoutáni v jeho nitru.

A dodnes každý živý tvor nese svůj vlastní Řetěz duše. Protože osud bohů již neleží v rukou bohů. Leží v rukou smrtelníků.