Vhal'Thur

Vhal'Thur – Vzdálená říše Baraky

Vhal'Thur, nazývaný také Království věčného hromu, Nebeská bouře nebo Země mezi údery blesku, je Vzdálená říše Aspektu Baraky. Vznikla během Rozptýlení po Válce Titánů, kdy se původní svět Aethernium rozlomil a Aspekti byli vyvrženi z hmotné reality do vlastních sfér existence.

Ze všech Vzdálených říší je Vhal'Thur jednou z nejdivočejších.

Neexistuje zde klid.

Neexistuje zde bezvětří.

Neexistuje zde skutečné ticho.

Celou říší neustále putují bouře.

Nejsou však ničivé jako na Epiganě. Jsou součástí přirozeného řádu tohoto světa. Mraky zde nejsou pouze vodní párou, ale živými proudy energie. Blesky nejsou výjimkou, nýbrž součástí krajiny. Hrom není zvukem počasí.

Je hlasem samotné říše.

Vhal'Thur tvoří nesčetné plovoucí pevniny zavěšené v nekonečném oceánu oblaků. Některé ostrovy jsou malé jako vesnice. Jiné připomínají celé kontinenty vznášející se nad propastmi světla. Mezi nimi se táhnou mosty z čisté elektřiny, po nichž mohou kráčet pouze ti, kteří překonali vlastní strach.

Pod těmito ostrovy se rozprostírá Hlubina mraků.

Nikdo neví, jak je hluboká.

Mnoho poutníků tvrdí, že pod ní není nic.

Jiní říkají, že právě tam dopadají všechny blesky světa.

A někteří věří, že v jejích hlubinách stále doznívají ozvěny Války Titánů.

Samotná krajina Vhal'Thuru se neustále proměňuje. Hory vyrůstají během jediného dne a o několik týdnů později se rozpadnou pod údery vlastních bouří. Řeky zde netečou vodou, ale proudy modrobílého světla. Stromy mají kmeny z černého kamene a větve tvořené zářícími výboji.

V tomto světě není změna výjimkou.

Je zákonem.

Právě proto je Vhal'Thur považován za dokonalý odraz Baraky samotné.

Nejposvátnějším místem celé říše je Vrchol prvního hromu.

Jedná se o gigantickou horu tyčící se vysoko nad ostatními ostrovy. Její vrchol mizí v oblacích a nikdy nebyl spatřen dvěma návštěvníky stejně. Podle legend zde zazněl první hrom ve chvíli, kdy se Baraka zrodila.

Na vrcholu stojí Citadela Suth'Kelu.

Není vystavěna z kamene.

Je tvořena zkamenělými blesky.

Její věže připomínají zamrzlé výboje mířící k nebi a její stěny jsou průsvitné jako horský led. Uprostřed citadely se nachází Síň ozvěn, kde je uložen Suth'Kel – Hromové kopí Baraky.

Říká se, že každý úder blesku na Epiganě je ozvěnou tohoto artefaktu.

Vhal'Thur však není pouze říší síly.

Je také říší odvahy.

Každá duše, která do ní vstoupí, musí projít zkouškou známou jako Cesta bouří.

Nikdo ji neukládá.

Nikdo ji nevyhlašuje.

Říše ji vytvoří sama.

Poutník je konfrontován se svými největšími obavami, selháními a pochybnostmi. Ne ve formě iluzí, ale jako skutečné události, které musí znovu prožít.

Někteří čelí ztrátě blízkých.

Jiní vlastní zbabělosti.

Někteří musí znovu prožít okamžik, kdy zradili sami sebe.

Pouze ti, kteří naleznou odvahu přijmout pravdu, mohou pokračovat dál.

Ti ostatní zůstávají uvězněni v bouřích svého vlastního strachu.

Obyvateli Vhal'Thuru jsou bytosti známé jako Hromorození.

Připomínají vysoké humanoidy tvořené z kamene, větru a světla. V jejich tělech proudí elektrické výboje místo krve a jejich hlasy zní jako vzdálené dunění. Slouží jako poslové Baraky a strážci cest mezi jednotlivými ostrovy.

Vedle nich zde žijí také Bouřní gryfové, Bleskoví draci a zvláštní bytosti nazývané Ozvěny hromu. Ty vznikají z emocí poutníků, kteří prošli Cestou bouří. Mohou se stát průvodci nebo nepřáteli podle toho, jaké pravdy jejich tvůrci přijali.

Nejnebezpečnější částí říše je oblast známá jako Pole zlomených blesků.

Zde leží tisíce úderů, které nikdy nedosáhly svého cíle.

Každý z nich představuje rozhodnutí, které nebylo učiněno.

Odvahu, která selhala.

Slovo, které nikdy nebylo vysloveno.

Tato oblast působí na duše návštěvníků jako jed. Mnozí zde propadnou lítosti nad vlastní minulostí a navždy ztratí schopnost jít vpřed.

Právě proto Baraka své věřící učí, že minulost není místem, kde lze žít.

Je pouze místem, odkud se lze učit.

Mezi učenci existuje teorie, že všechny bouře Epigany mají svůj původ právě ve Vhal'Thuru. Každý hrom, který zazní nad světem, je údajně ozvěnou dění v této říši. Když se Baraka raduje, přicházejí životodárné deště. Když se hněvá, obloha se trhá výboji. A když mlčí, svět se připravuje na změnu.

Ať už je tato teorie pravdivá či nikoli, jedno je jisté.

Vhal'Thur není rájem.

Není ani vězením.

Je zkouškou.

Místem, kde se každá duše musí rozhodnout, zda se bude schovávat před bouří, nebo zda se jí postaví.

Protože právě tomu Baraka učí od počátku věků.

Největším nepřítelem člověka není hrom.

Není blesk.

Není ani temnota.

Je to strach, který mu brání vykročit vpřed.

A ve Vhal'Thuru není místo, kde by se před ním mohl ukrýt.