Kosmologická lokace
Bastior
Poslední pevnost · Království majáků · Zeď mezi světy
Gaberonova Vzdálená říše působí ze všech božských říší méně jako ráj a více jako domov a bezpečné útočiště. Ztělesňuje ochranu, vytrvalost a svobodně zvolenou odpovědnost za druhé.
Základní informace
O článku
- Status
- Rozpracováno
- Typ obsahu
- LokaceKosmologieVzdálená říše
- Úroveň spoilerů
- Veřejné
Obsah článku
- Typ
- Vzdálená říše
- Aspekt
- Gaberon
- Další názvy
- Poslední pevnost, Království majáků, Zeď mezi světy
- Centrum
- Citadela tří světel
- Významná místa
- Síň svědomí, Pole přísah, Šedá hradba, Azyl provinilých
- Obyvatelé
- Světlonoši, Bastionáři
- Hrozba
- Tíhy
Rychlý přehled
Bastior není místem věčného odpočinku, nekonečné blaženosti ani odměny. Je především bezpečným útočištěm.
Jeho podobu určuje ochrana, vytrvalost, odpovědnost a možnost nápravy. Bastior byl vystavěn tak, aby vydržel.
Podstata říše
Bastior působí ze všech říší Aspektů nejméně jako božský ráj a nejvíce jako domov. Není založen na odpočinku, blaženosti nebo odměně, ale na bezpečí a ochraně.
Je útočištěm vystavěným tak, aby vydrželo. Ochrana zde není pouze zdí proti hrozbě, nýbrž svobodně zvolenou odpovědností za druhé.
Vznik Bastioru
Bastior vznikl během Rozptýlení po Válce Titánů. Podle tradice Gaberon neshromažďoval slávu ani bohatství, ale úlomky štítů padlých obránců, kameny ze zničených domovů a přísahy těch, kteří zemřeli při ochraně druhých.
Z těchto věcí měl vybudovat Bastior. Jde o tradici o vzniku této konkrétní říše, nikoli o popis obecného mechanismu tvorby Vzdálených říší.
Krajina a atmosféra
Bastior tvoří nekonečné kamenité pláně, zelená údolí a pobřeží omývaná klidným mořem. Nad krajinou září teplé světlo věčného úsvitu; nepanuje zde úplná noc ani oslepující den.
Obloha připomíná okamžik těsně před východem slunce, kdy strážní mění hlídky a unavený cestovatel konečně spatří v dálce světlo slibující bezpečí.
Majáky Bastioru
Po celé říši stojí tisíce majáků v podobě kamenných věží, dřevěných staveb, chrámů nebo pevností. Každý nese oheň, který nikdy nevyhasíná.
Maják představuje čin ochrany, okamžik odvahy a rozhodnutí postavit se mezi nebezpečí a bezbranného. Když někdo na Epiganě obětuje vlastní bezpečí pro druhé, jeden z plamenů zazáří silněji. Zdroj tento jev dále nevysvětluje ani mu nepřisuzuje herní mechaniku.
Citadela tří světel
Centrem Bastioru je obrovská pevnost otevřená ze všech stran. Nemá brány zabraňující vstupu ani vězení pro poražené. Je určena k ochraně, nikoli k uzavírání.
Její tři věže představují Spravedlnost, Odvahu a Ochranu. Zdroj tuto trojici neslučuje s odlišnou trojicí principů Gaberonových kleriků.
Síň svědomí
V kruhovém sále nejsou soudci ani žalobci. Návštěvník zde spatří vlastní život podle dopadu svých činů na druhé: ne své úmysly, ale následky. Lži se zde rozpadají a výmluvy ztrácejí váhu.
Gaberon zde nesedí na trůnu. Sedává mezi poutníky, strážci a těmi, kteří žádají o pomoc, a často jej nelze od ostatních rozeznat. Ve chvíli skutečné potřeby vstane a jeho štít zazáří jako nový úsvit.
Pole přísah
Nekonečné louky stříbrné trávy jsou posety tisíci mečů, kopí a štítů zapuštěných do země. Každý předmět patřil někomu, kdo přísahal chránit druhé a dodržel svou přísahu až do konce.
Vítr zde zní jako tichý sbor. Nejsou to duchové. Jsou to ozvěny slibů, které změnily svět.
Šedá hradba a Tíhy
Na okraji Bastioru stojí Šedá hradba obrácená do prázdnoty mezi říšemi. Strážci Bastioru zde odrážejí Tíhy, bytosti zrozené ze strachu, sobectví a zoufalství.
Tíhy neútočí zbraněmi ani ohněm. Šeptají obráncům o jejich selháních, marnosti obětí a o tom, že nikdo nestojí za záchranu. Největší zbraní Bastioru proti nim je víra v druhé.
Obyvatelé Bastioru
Světlonoši
Světlonoši vypadají jako lidé v jednoduchých pláštích nebo zbrojích a jejich oči září měkce zlatým světlem. Jsou popisováni jako duše těch, kteří zasvětili život ochraně ostatních. Nepamatují si všechny podrobnosti minulého života, ale nikdy nezapomenou, proč bojovali.
Tento místní popis neurčuje obecné pravidlo, podle něhož by všichni ochránci po smrti přicházeli do Bastioru.
Bastionáři
Bastionáři jsou mohutní strážci z kamene a bronzu, vytvoření z přísah dávných hrdinů. Každý střeží jeden maják a nikdy neopouští své místo.
Zdroj je neztotožňuje se Strážci Bastioru ani s jinými podobně pojmenovanými skupinami.
Azyl provinilých
Ve stínu Citadely tří světel stojí malé město pro duše, které selhaly, ale svých činů litovaly. Nejsou zde trestány ani oslavovány; dostávají možnost znovu pochopit odpovědnost.
Azyl vyjadřuje Gaberonův princip, že spravedlnost bez možnosti nápravy není spravedlností. Zdroj z něj nevytváří univerzální očistec ani obecný systém posmrtného života.
Teorie o skutečné podstatě Bastioru
Někteří teologové tvrdí, že Bastior není pouze Vzdálenou říší, ale prototypem světa, jakým si Aiu přál, aby se Epigana jednou stala: světa, kde silní chrání slabé ze svobodné vůle, nikoli ze strachu před trestem.
Jde o teologickou teorii, nikoli o potvrzený fakt. Její pravdivost zůstává neznámá a nepředefinovává Aiuův záměr ani historii stvoření.
Význam Bastioru
Poutníci se podle zdroje vracejí s poznáním, že ochrana není břemeno, ale volba a že největší pevnosti nejsou vystavěny z kamene, nýbrž z lidí, kteří se rozhodnou neustoupit.
„Maják nesvítí proto, aby zahnal bouři. Svítí proto, aby se ti, kdo v ní bloudí, mohli vrátit domů.“
Dochovaný text
Bastior – Vzdálená říše Gaberona
Bastior – Vzdálená říše Gaberona
Bastior, nazývaný také Poslední pevnost, Království majáků nebo Zeď mezi světy, je Vzdálená říše Aspekta Gaberona. Ze všech říší Aspektů působí nejméně jako božský ráj a nejvíce jako domov. Není to místo věčného odpočinku ani nekonečné blaženosti. Je to útočiště.
Místo, které bylo postaveno proto, aby vydrželo.
Bastior vznikl během Rozptýlení po Válce Titánů. Když se Aethernium rozlomilo a Aspekti byli vyvrženi do vlastních sfér, Gaberon údajně nesebral úlomky slávy ani bohatství. Posbíral trosky štítů padlých obránců, kameny z rozbořených domovů a přísahy těch, kteří zemřeli při ochraně druhých.
Z nich vystavěl svou říši.
Na první pohled Bastior připomíná nekonečnou zemi kamenitých plání, zelených údolí a pobřeží omývaných klidným mořem. Nad krajinou září teplé světlo věčného úsvitu. Nikdy zde nepanuje úplná noc, ale ani oslepující den. Obloha připomíná okamžik těsně před východem slunce – čas, kdy strážní mění hlídky a unavení poutníci konečně spatří světlo v dálce.
Tím světlem jsou Majáky.
Po celé říši stojí tisíce vysokých věží. Některé jsou kamenné, jiné dřevěné, jiné připomínají chrámy nebo pevnosti. Všechny však nesou oheň, který nikdy nevyhasíná.
Každý maják představuje jeden čin ochrany.
Jeden okamžik odvahy.
Jedno rozhodnutí postavit se mezi nebezpečí a bezbranného.
Když někdo na Epiganě obětuje vlastní bezpečí pro druhé, plamen některého z majáků zazáří silněji.
Ve středu Bastioru se rozkládá Citadela tří světel.
Nejde o palác krále, ale o obrovskou pevnost otevřenou ze všech stran. Nemá brány, které by bránily vstupu, ani vězení pro poražené. Její tři věže představují tři ctnosti Gaberonovy víry: Spravedlnost, Odvahu a Ochranu.
Uprostřed citadely stojí Síň svědomí.
V tomto kruhovém sále nejsou soudci ani žalobci. Kdokoli zde předstoupí, spatří svůj život tak, jak ovlivnil ostatní. Nevidí své úmysly, ale následky. Lži se zde rozpadají a výmluvy ztrácejí váhu.
Právě zde sídlí Gaberon.
Nikoli na trůnu.
Sedává mezi poutníky, strážci a prosebníky. Často není možné poznat, který z přítomných je Aspekt ochrany a který obyčejný návštěvník. Teprve ve chvíli skutečné potřeby se zvedne a jeho štít zazáří jako nový úsvit.
Jedním z nejposvátnějších míst říše jsou Pole přísah.
Nekonečné louky pokryté stříbrnou trávou, mezi níž vyrůstají tisíce zapuštěných mečů, kopí a štítů. Každá zbraň patřila někomu, kdo složil přísahu chránit druhé a dostál jí až do konce.
Když se vítr prožene travou, zní pole jako tichý sbor hlasů.
Nejsou to duchové.
Jsou to ozvěny slibů, které změnily svět.
Bastior však není místem bez nebezpečí.
Na jeho hranicích se rozprostírá Šedá hradba.
Obrovská zeď obrácená do nicoty mezi říšemi. Právě zde Strážci Bastioru odrážejí bytosti zrozené ze strachu, sobectví a beznaděje. Tyto nestvůry, nazývané Tíhy, nepřicházejí s meči ani plameny.
Šeptají.
Připomínají obráncům jejich selhání.
Přesvědčují je, že jejich oběti byly zbytečné.
Že nikdo nestojí za záchranu.
Právě proto je největší zbraní Bastioru víra v druhé.
Obyvateli říše jsou Světlonoši – bytosti připomínající lidi v jednoduchých pláštích a zbrojích, jejichž oči září měkkým zlatým světlem. Jsou to duše těch, kteří svůj život zasvětili ochraně ostatních. Nepamatují si všechny podrobnosti své minulosti, ale nikdy nezapomenou, proč bojovali.
Vedle nich zde žijí Bastionáři – mohutní strážci z kamene a bronzu, vytvoření z přísah dávných hrdinů. Každý z nich střeží některý z majáků a nikdy neopouští své stanoviště.
Nejpodivnějším místem Bastioru je Azyl provinilých.
Malé město stojící ve stínu Citadely tří světel. Přicházejí sem duše těch, kteří selhali, ale litovali svých činů. Nejsou trestáni ani oslavováni. Dostávají možnost znovu pochopit, co znamená odpovědnost.
Gaberon totiž věří, že spravedlnost bez možnosti nápravy není spravedlností.
Mezi teology se traduje zvláštní teorie. Tvrdí, že Bastior není pouze Vzdálenou říší.
Je prototypem světa, jakým si Aiu přál, aby se Epigana stala.
Světa, kde silní chrání slabé nikoli ze strachu před trestem, ale proto, že se tak svobodně rozhodli.
Nikdo neví, zda je to pravda.
Jisté však je, že když se poutníci z Bastioru vracejí do světa smrtelníků, odnášejí si jedinou lekci.
Že ochrana není břemenem.
Je volbou.
A že největší pevnosti nejsou postaveny z kamene.
Jsou vystavěny z lidí, kteří se rozhodli neustoupit.
Proto se mezi Gaberonovými věřícími říká:
„Maják nesvítí proto, aby zahnal bouři. Svítí proto, aby se ti, kdo v ní bloudí, mohli vrátit domů.“