Řetězy duší

Řetězy duší – Pouta existence a rozsudek Ceneré

Jen málo pojmů je pro pochopení Epigany důležitějších než Řetězy duší. Jsou základem její kosmologie, klíčem k pochopení života, smrti, démonů i samotného osudu bohů. Přestože většina obyvatel světa jejich existenci nikdy nespatří na vlastní oči, jejich vliv prostupuje každým okamžikem existence.

Řetězy duší nejsou pouhou metaforou ani náboženským symbolem. Jsou skutečnou součástí reality. Každá živá bytost narozená na Epiganě je od okamžiku svého vzniku spojena neviditelným poutem s Pilířem světů. Toto pouto se nazývá Řetěz duše.

Podle většiny teologických škol nejsou Řetězy pouze nástrojem božské moci. Jsou samotným základem existence moderního světa. Bez nich by neexistovala současná podoba Epigany, neexistovalo by vězení Titánů a možná by neexistoval ani život takový, jaký jej známe.

Jejich původ sahá až do konce Války Titánů.

Když se konflikt mezi Aiuem a Nathakem vymkl kontrole, původní planeta Aethernium byla rozervána silami, které přesahovaly chápání smrtelníků. Kontinenty se lámaly, oceány mizely v trhlinách reality a samotná existence se začala rozpadat. V tomto okamžiku pochopila Ceneré něco, co si ostatní Titáni odmítali připustit.

Ani Aiu nesměl zvítězit.

Ani Nathak nesměl zvítězit.

Pokud by triumfoval Aiu, svět by mohl ustrnout v neměnném řádu. Pokud by zvítězil Nathak, vše by se navrátilo do Mollach Khuul, Věčné nicoty před vznikem existence.

Ceneré proto zvolila třetí cestu.

Ze světla, naděje, vzpomínek a samotné podstaty života utkala první Řetězy duší. Každý z nich představoval pouto mezi životem a světem. Každý z nich nesl část síly potřebné k tomu, aby byla realita zachována.

Pomocí těchto pout připoutala Aiu i Nathaka k Pilíři světů.

Tím však neučinila pouze rozsudek nad bohy.

Učinila rozsudek nad celou existencí.

Od té chvíle byl osud Titánů spojen s osudem smrtelníků.

A osud smrtelníků s osudem světa.

Řetěz duše není fyzickým objektem. Nelze jej uchopit ani přetnout běžnou zbraní. Je duchovní strukturou tvořenou vším, co činí bytost tím, kým je. Vzpomínkami, vztahy, emocemi, rozhodnutími, sny i utrpením. Jinými slovy představuje spojení mezi duší jednotlivce a samotnou realitou.

Každý Řetěz je jedinečný.

Některé září jasně a pevně. Jiné jsou tenké, oslabené nebo poznamenané trhlinami. Přesto jsou všechny součástí jediné obrovské sítě, která propojuje veškerý život s Pilířem světů.

Právě proto je v mnoha náboženstvích Řetěz považován za symbol spojení. Nejen mezi člověkem a bohy, ale především mezi všemi živými bytostmi navzájem.

Kněží Aiu učí, že Řetězy představují paměť světa. Každý život do nich zapisuje svůj příběh a nic není zcela ztraceno. Následovníci Ceneré je považují za důkaz, že žádná bytost není skutečně sama. I ten nejopuštěnější člověk zůstává součástí většího celku.

Nathakovi věřící mají naopak odlišný pohled.

Podle nich jsou Řetězy okovy.

Pouta, která drží duše uvězněné v koloběhu existence.

Někteří dokonce tvrdí, že největším Nathakovým cílem není zničení světa, ale osvobození všech bytostí od tohoto kosmického vězení.

Tento spor trvá již od konce Války Titánů a dodnes neexistuje jednoznačná odpověď na otázku, zda jsou Řetězy požehnáním nebo břemenem.

Přesto existují bytosti schopné jejich skutečnou podobu spatřit.

Nejznámější jsou démoni.

Zatímco běžní smrtelníci Řetězy nevnímají, démoni je vidí stejně přirozeně jako člověk vidí světlo nebo stín. Dokážou rozpoznat jejich sílu, poškození i blížící se přetržení. Mnozí démoni tvrdí, že právě pohled na vlastní Řetěz byl poslední věcí, kterou spatřili před svou proměnou.

Podobnou schopnost mohou získat někteří výjimeční kněží Dvojice, tedy služebníci Aiu a Ceneré. Ti vidí Řetězy jako zářící vlákna vedoucí od duší živých bytostí k Pilíři světů. Barva a jas těchto pout se údajně mění podle stavu duše. Harmonický život vytváří pevný a jasný Řetěz, zatímco život plný nenávisti, krutosti a sebezničení jej oslabuje.

Řetěz totiž není nezničitelný.

Může být poškozen.

Může se třepit.

Může praskat.

A ve výjimečných případech může být přetržen.

Právě zde začíná jeden z nejtemnějších aspektů epiganské kosmologie.

Pokud je Řetěz duše přetržen přirozeným způsobem, například smrtí, duše pokračuje v koloběhu existence. Pouto se uvolní a bytost se stává součástí většího řádu světa.

Existují však i jiné způsoby přetržení.

Některé artefakty, zakázaná magie nebo zásahy vyšších bytostí dokážou Řetěz poškodit natolik, že se oddělí od Pilíře ještě za života svého nositele.

Tak vznikají démoni.

Démon není bytostí přicházející odjinud. Je to člověk, elf, trpaslík nebo jiný tvor, jehož Řetěz byl násilně nebo dobrovolně odtržen od světa. V okamžiku přetržení se jeho tělo začne měnit. Kostra prorůstá masem, vzniká kostěná maska a bytost přestává být součástí přirozeného koloběhu života a smrti.

Právě proto jsou démoni v mnoha kulturách považováni za tragické postavy.

Nejsou zrozeni z temnoty.

Jsou zrozeni ze ztraceného spojení.

Daleko děsivější je však osud těch, jejichž duše je zničena úplně.

V některých obdobích dějin vznikly technologie a magické postupy schopné nejen přetrhnout Řetěz, ale vymazat samotnou duši. V takovém případě se pouto rozpadá navždy a bytost mizí z koloběhu existence. Pro většinu náboženství představuje takový čin nejhorší možný zločin, protože zasahuje do samotných základů světa.

Přesto se mezi učenci dochovaly legendy o ztraceném rituálu, který údajně dokázal poškozený Řetěz obnovit. Pokud by skutečně existoval, mohl by představovat cestu k vykoupení démonů a návratu ztracených duší do koloběhu života. Jiní se však obávají, že stejná moc by mohla narušit samotné vězení Titánů.

Právě zde se Řetězy duší stávají něčím mnohem větším než pouhou duchovní silou.

Jsou rozsudkem.

Neustálou připomínkou rozhodnutí, které kdysi učinila Ceneré.

Každý člověk, každé zvíře, každý Aspekt a každá duše na světě jsou součástí jediného obrovského systému, který drží pohromadě samotnou existenci.

Dokud budou Řetězy přetrvávat, bude přetrvávat i Epigana.

A právě proto se v nejstarších textech opakují slova, která jsou připisována samotné Ceneré:

„Dokud bude poslední duše spojena s Pilířem, svět bude žít.“

V této jediné větě je obsažen celý význam Řetězů duší.

Nejsou pouze poutem mezi smrtelníky a bohy.

Jsou poutem mezi minulostí a budoucností.

Mezi životem a smrtí.

Mezi světlem a stínem.

Jsou důvodem, proč Epigana stále existuje.